Svetove dulezita teta a moderni devce, neboli Panama a Kostarika

Tak jsme se z niceho nic, po pul roce slapani pres vsechno, co nam Jizni Amerika mohla nabidnout, ocitli o pulnoci jednoho dne na letisti, ze ktereho jsme se meli s timto nadhernym kontinentem rozloucit. Do odletu zbyvalo dost hodin na to, abych si usporadal myslenky, projel nedavnou minulost a jeste vic se ujistil, jak vsechny veci do sebe tak nejak zapadaji a jak je na tom Svete krasne 🙂
A na dukaz toho, jak si me jihoamericane vazili a radovali se z me pritomnosti, nechteji me pustit do letadla do Panamy. Duvod typicky urednicky a absurdni. Absence me letenky nebo jizdenky z Panamy. Samotna skladacka proste nestaci jako vhodny transport. Tak nejak se o tom vi a je to nepsane pravidlo, ktere ovsem dodrzuje jen nekdo z imigracnich pracovniku. Chlapek se ze me snazi dostat prachy za nakup dalsi letenky a kupodivu ne pryc ze statu Panama, ale ze to staci jen do dalsiho, jineho Panamskeho mesta. Rovnam si myslenky co to mele za blbost. Nechce me pustit do Panamy, protoze nemam nic z Panama City, pritom staci letenka do jineho mesta, ze ktereho muzu projizdet Panamou jak se me zachce a do Panamy City dojet na kole?? Uz me zacina vadit a tento nesmysl mu vysvetluje i jeho sef. Kazdopadne mam napad a mavam letenkou z Kostariky na Aljasku! Staci? Hodina provolana po vsech vice ci mene unavenych kancelarich a jo, staci. Jeste ze me tahaji neco navic za nadvahu obou zavazadel, ale pak uz si to frcim skrz vsechny kontroly a preju skladacce prijemny let.

A je to, 40 minut ve vzduchu a vystupujeme do nechutne horkeho dne na malem letisti. Nikdo se o nic nestara, vsechno funguje celkem rychle a za pritomnosti zvedavych oci montuju skladacku do provozuschopneho stavu. Projizdim severni casti Panamy smerem na maly poloostruvek, kde je vetsina tech levnejsich hostelu z celeho mesta. Ale okoli kterym projizdim me nahani sem tam opravneny strach nejen o kolo. Hnusne, chude, nebezpecne cernosske gheta, ktere se od tech nasich cikanskych moc nelisi. Rikam si jak je u autobusaku v Prerove cisto a bezpecno, oproti tomu co vidim tady. Rozbite baraky, z jejichz rozbitych oken a dveri, vyhazuji mirumilovne kricici obyvatele bordel na nechutnou ulic, kam se i slunce boji zasvitit. No a uprostred toho ztraceny ja a cernozelena kraska. Nevim kama jet, bojim se vytahnout tablet a mrknout na mapu, a tak valim skrz, klickuju a mizim. Pak hlavni ulice, fungujici taky jako hranice ctvrti a jedu po zamkove dlazbe kolem palem a cerstve posekane travy. V hostelu dostavam radu at se vyhybam urcitym ulicim a ctvrtim v okoli a samo ze to jsou ty ulice, ktere jsem pred chvilkou projel. No nic, ordinuju si dva dny v Paname at se dam dohromady. A ted proc Panama jako svetove dulezita teta. Panama patrila par desetileti zpatky Kolumbii. Pak se vymyslela dira spojujici Atlantik s Pacifikem, USA se rozzarily ocka, odtrhla Panamu od Kolumbie a vybudovali kanal. Panama pak zustala na prvni pohled nezavislou zemi, pres kterou proudi tisice lodi rocne a zanechavaji za sebou ne male penize. A jako diky te velke zemi na severu to vypada tady podobne. Cistokrevna odnoz velkeho bratra at uz nakupujete jidlo v obchode, dovezene z USA a jen prelepene etikety ve spanelstine a nebo styl ziti. Jestli je tak dobre tezko rict, kazdopadne to z mistnich nikdo neresi a utraci si sve US dollars ve sve Paname. Vechno uz je trosku starsi, pouzite, ale funkcni. Co doslouzi nahore, putuje sem dolu. Jedina pouzitelna cesta skrz zemi je Panamericka dalnice, kterou buduji, opravuji, udrzuji a odbocit z ni neni velice kam. I diky tomu potkavam kazdy den nejake cyklistaky sunouci se na jih.
Cele dny ukrajuju dlouhe kilometry po ctyrproude dalnici. Provoz je hustsi jen v okoli par mest, jinak auta skoro ani nevnimam. Ceny sly oproti Kolumbii prudko nahoru, ale nastesti lidi hodni a hasici jakbysmet 🙂 Prujezd Panamou je pro vetsinu z nas takovym tranzitem. Nikdo se tu moc nezdrzuje a v klidu projizdi. Je to opravdu jako takova nucena navsteva stare tety v Ostrave, jednou za rok 😉

No a ted to male, moderni devce, Kostarika. Proc moderni? Tak nejak se me to prirovnani hodi, co tady pozoruju styl ziti a chovani mistnich, a taky jedu v rytmu Kabatu, at uz se me to libi nebo ne 🙂 Zeme mensi nez nase, ohranicena oceany, Panamou a chudounkou Nikaraguou. Pripisuje si na sve konto mnoho nej, ale jak uz to tak byva a rovnovaha pracuje, mame tady to dobre tak i to spatne nej. Cili je nejkrasnejsi, nejhodnejsi, nejpestrejsi, nejzabavnejsi, nejlakavejsi, nejdivocejsi, proste bozi. No ale co za to? Hodne, nebo vic nez hodne, skoro vsechno a bez pardonu. Bud to tak bude, nebo nic. Zadne kompromisy, protoze ona si to prece muze dovolit! 🙂 Takze tu mame nejhorsi, uzounke cesty pres ktere se tlaci kamiony ze vsech statu Stredni Ameriky. Dalnic je tu par kilometru kolem San Jose, jinak nic. Krajnice chybi cyklisto, bojis se, tak uhni, riti se na tebe kamion! Jednou navadim skladacku rizene do prikopu, jinak bych si ustlal pod navesem. Nejnebezpecnejsi zeme na silnici ze vsech. Jakykoliv kilometr krasne kolumbijske silnice muzou kostaricane jen v tichosti zavidet. Dalsi kapitolou jsou nejprudsi cesty. Zase by se dalo rict, cyklisto kdyz na to nemas, tak co tu delas? OK, ale nektere auta to nemuzou vyjet taky, blokuje se cesta, lidi nevi co delat a vytahuji se navzajem. Chapu, serpentiny jsou drahe, vic asfaltu se vyleje na zem a ono to utraceni boli. A kdyz je asfalt drahy, tak tu sotolinu zvladnete motoristi ne? Dal tady mame nam dobre zname formulare, narizeni, normy, pravidla a co ja vim jeste. Poprve slysim na muj dotaz prespani u hasicu ne, u cerveneho krize ne… Duvod? Nemame na to povoleni a museli bychom vypsat formular, ktery muze podepsat jen sef, ktery tady ted neni. Welcome in EU?! Tak jo, poradek musi asi byt a kdyz nejsme schopni vymyslet jak jinak uklizet, musime byt zahaleni papirama. No a nakonec neco o krasnych narodnich parcich. Ohranicene uzemi plotem, za kterym se skryva to same co pred nim. Rozdil je v tom, ze za plotem je chodnik. Jo, to asi neco stoji. Ale vstupne do parku v hodnote 15USD, kde je 5 kilometru odmetene hliny a par schodu? Ja vim, nechces, nechod. Ale maji varovat: Drazi navstevnici, velice si vazime vasi ochoty prispet nemalou castkou do nasich kapes, ale popravde nic neobvykleho neuvidite. Jeste jednou diky a prijeme prijemnou prochazku! Druhy park ktery jsem chtel navstivit dal nastesti u vstupu napis: Sorry, 5 ze 6 kilometru stezek jsou v rekonstrukci, muze se vyuzit jen jeden kilak. Rikam ok, opravit se to musi, kolik je vlezne? Samo ze plna palba 15 dolaru. A nikdo z budky nechape, proc se vetsina aut vcetne me otaci a jede do pryc. Vedle pokladny me jeste rozesmiva napis at nezapomeneme nakoupit neco v suvenyrech a prispet tak na fungovani parku 🙂 To by ale napred nesmeli lidi odrazovat se k tem predrazenym suvenyrum vubec dostat.

Toz tak no. Bohuzel ale i bohudik, ci to je jedno komu dik a zel, ale tento kus zeme je fakt nadherny, plny zivota, zelenych pralesu, vodopadu, rek, jezer, piscitych plazi a pro nas Stredoevropany je to prochazka casopisem National Geographic. Nic hezciho z tropu jsem jinde nevidel, rad bych se sem jednou vratil a prosel toho vic nez projel na kole, ale budu hodne premyslet, jestli tato moderni holka za to stoji. To vite ze asi stoji 😀
Kostariko a cela Latinska Ameriko ZDAREC! Prozil jsem tady cast zivota, ktera se hluboko vryla do pameti, vymazala ty blbosti a nepravdy co nas uci ve skolach a pousti do televizi a internetu. Vazim si a jsem vdecny vsem tem stovkam lidi, kteri me s cimkoliv pomohli, nebo se jen tak se mnou u cesty dali do reci. Snad i z mych moudrych slov si taky neco vzali, stejne tak jako ja z jejich a prispeli jsme si navzajem k minimalne pestrejsimu dni a novemu zazitku.
No a samozrejme vy jste byli a jste porad perfektni. Ono Vam to nejspis neprijde, ale pro nas osamocene cykloturistaky jste Vy doma, nas sledujici, velkou vodou na rozjety mlyn. Ten muj se toci dost rychle, cili vyuzivam svou a nasi silu k dalsimu posunu a tato skladaci akce se zene kupredu.
Pura Vida
Pome na to Alaska wild baby, bude narez 😉